Historie upírů v ČR

30. listopadu 2011 v 16:27 | Devill
Hřbitov vampýrů
Před časem odkryli archeologové nedaleko Čelákovic slovanské pohřebiště z 10. století. Mimo jiné zde objevili asi dvacet hrobů dospělých osob pochovaných odděleně od ostatních, jejichž kostry byly zatíženy kameny. Podobné hroby našli i na jiných místech kolem Prahy. Například kousek od Horních Počernic bylo odkryto celé pohřebiště, kde byli ukládáni pouze takzvaní vampýři, tedy vesměs mrtví, jejich kostry byly dodatečně rozsekány nebo zavaleny kameny.
Proč byli nebožtíci pochováváni tak podivným způsobem? Zřejmě se jednalo údajné upíry, jejichž těla byla záměrně zatížena nebo poškozena, aby nevstávali z hrobů.

Svázaní kostlivci
Mrtvým, kteří o půlnoci za měsíčního úplňku ožívali a ráno se s prvním kohoutím zakokrháním vraceli do hrobu, se říkávalo také můry nebo morousové. Víra v ně je mnohem starší než příběh valašského knížete Vlada Tepese řečeného Dracula, který v druhé polovině 15. století vzdoroval Turkům a literárně ho jako krev sajícího upíra proslavil irský spisovatel Bram Stoker.
V hrobech z doby Velkomoravské říše objevili archeologové četné případy nebožtíků pochovaných se svázanýma rukama a nohama, případně s vyvrácenou a kamenem rozbitou lebkou nebo kameny zavalenou kostrou. Podle docenta Zdeňka Klanici, bývalého vedoucího výzkumu hradiště u Mikulčic, se velmi pravděpodobně jednalo o "protiupírská" opatření, která měla mrtvým zabránit, aby se vraceli na svět mezi živé.

Po smrti vraždila
Podobný případ uvádí Neplach ve své kronice ještě v souvislosti s rokem 1344: "Jakási žena v Levíně (na Litoměřicku) zemřela a byla pohřbena. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora. Také pozřela více než polovinu vlastního závoje, a když jí byl vytržen, byl celý zkrvavělý. Když měla být spálena, nemohlo se dřevo jinak rozhořet než od tašek z kostela, podle poučení nějakých stařen. Ačkoliv již byla probodnuta, stále ještě vstávala, ale jakmile byla spálena, tu všechno trápení ustalo."

Strašidelný pastýř
V Čechách se o nich zmiňuje Kronika Neplachova z doby Karla IV. K roku 1336 uvádí: "V Čechách sotva míli od Kadaně, ve vsi řečené Blov, zemřel jakýsi pastýř jménem Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil. …A když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nadto když už byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno zlo se uklidnilo…"

Nemoc porfyrie
Porfyrie je porucha, kdy se při některém kroku tvorby hemu meziprodukty místo dalšího metabolizování hromadí a ukládají v těle. Může to být vada vrozená nebo získaná, např. otravou olovem, onemocněními žluče nebo jater. Příznaky porfyrie jsou: zbarvení moči a zubů dočervena, kožní reakce na světlo, svědění a bolest kůže při expozici UV zářením, nehojící se puchýře, hemolýza (rozpad krvinek, psychické a nervové poruchy, krvácení a ústup dásní.
Po podrobnějším vědeckém zkoumání (Adams 1999) byla ovšem teorie, že by pití krve mohlo potlačit příznaky porfyrie, označena jako nepravděpodobná a založená na nepochopení nemoci. Nemocní porfyrií nemají žádnou chuť na krev a látka, kterou potřebují, neprojde trávením. Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech a neodpovídá příliš původní mytologii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama