Deník přeživších 2

8. prosince 2011 v 17:45 | Devill |  Deník
2.kapitola
JE TU ODVOZ!

Přelétáme přes oceán a v našich srdcích se ukrývá naděje. Bohužel, ale v našich myslích je pořád špetka pochybností.
,,Tinno, vstávej už tam skoro jsme."
Vydrápala jsem se ze sedačky a rozespalým krokem jsem se vydala do pilotní kabiny za Dracem. Sedla jsem si na místo pro kopilota a natáhla si nohy na palubní desku.
Chvilku na to dorazila i Tinna, kterou jsem při odchodu vzbouzela. Opřela se u dveří a k ústům přiložila hrnek s čerstvě uvařenou kávou.
Draco se otočil za tak známou vůní.
,,Doufám, že jsi mi uvařila taky?" ozval se.
Tinna se usmála a pohotově přestoupila na druhou stranu dveří. ,,No víš, bohužel tenhle hrnek je poslední co máme." usmála se a rychle za sebou zabouchla dveře.
Draco se za ní chtěl rozběhnout, ale v poslední chvíli si našěstí uvědomil, že já vážně pilotovat neumím. A tak se na mě podíval prosebnýma očima. ,,Jasně chápu. Jdu ti ulovit alespoň půlku." usmála jsem se a vyrazila přemluvit Tinnu ať se vzdá aspoň půlky svého úlovku.
Naštěstí to nebyl tak těžký úkol díky tomu, že se jí Draco líbí.

Draco si dopíjel kávu a začal pomalu klesat na letiště v Los Angeles.
Jak se zvětšovala krajina a byli již vidět lístky stromů stejně tak se, ale zvětšovala i naše naděje.
Připravovali jsme se na přesun k táboru kde máme vyzvednout ona dvojčata, která v sobě ukrývají gen, který odolává viru bez vedlejších účinků narozdíl od naší uměle vytvořené protilátky.

V dálce byl již vidět oheň, který označoval místo vyzvednutí.
Pomalu a ostražitě jsme postupovali rujnami města a doufali, že se nevyskytnou žádné komplikace.
,,Za hřbitovem je skupinka asi patnácti opic. Budeme to muset obejít." obrátila jsem se na Tinnu a Draca. Oba bezhlasně přikývli a v očích se jim lesklo odhodlání.
Obešli jsme hřbitov přes nákupní centrum a v cestě nám již nic nebránilo.
Dorazili jsme do tábora v době, kdy už se stmívalo.
Do té doby jsme netušili jaká to dvojčata vlastně budeme převážet a i když jsme měli hodně teorií, nikdo z nás ani nepomyslel zrovna na tyhle dva.
,,Kluci. JE TU ODVOZ!!!" zvolal Jack, který se nás u brány ujmul.
Z hlavního stanu vyšli dva kluci jejichž tváře byli mě a Tinně nemírně známé.
Ve chvíli kdy vyšli ,by se ve mě krve nedořezal' .
Nedokázala jsem ze sebe vydat ani písmenko.
Narozdíl od Tinny ze které vypadlo něco co jsem od ní už hodně dlouho neslyšela.
,,To si ze mě kurva děláte prdel?!" hned na to se začala smát a pořád dokola opakovala, že to není pravda a že je to jen úžasný sen ze kterého se za chvíli určitě probudí.
Jediný kdo v tu chvíli byl nohama pevně ny zemi byl Draco.
,,Ahoj já jsem Draco váš pilot pro dnešní let. Jo a abych nezapoměl to nehybný vedle mě je Devill.
Jo a to co zrovna vypadá jako blázen je naše lékařka Tinna." natáhl ruku k vyššímu z dvojčat ruku.
To ruku přijalo ,,Těší mě Bill a tohle je můj bratr Tom."
Poté si chtěl potřást rukou i se mnou.
Konečně jsem se vzpamatovala. Zavřela jsem ústa a opětovala jeho pozdrav.
To samé potom udělala i Tinna, která nevěřila svým očím.

Chvilku jsme zůstali v táboře, abych Billa a Toma připravila na přesun.
Mezitím se Draco mohl trošku prospat a využila toho i Tinna.
,,Už je čas vydat se na zpáteční cestu" žďuchla jsem do Draca a snažila se probodit i Tinnu.
,,To takhle spí pořát?" zaťukal mi na rameno Tom.
,,Ta? Jo tak, ta by nejradši usla i uprostřed palby." usmála jsem se a zvedla ji ze země.
Vyšli jsme z bran tábora přes nákupní centrum kudy jsme přišli.
Je noc a opice by již měli tvrdě spát, ale jejich hlídky jsou stejně ostražité jako my. Tudíš se musíme mít stále na pozoru.
Vyšli jsme z centra a již jsme byli na dohled letišti.
Když tu jsme najednou uslyšeli hlasitý řinčivý zvuk tříštícího se skla.
Z jednoho z domů začali oknem vyskakovat ven dospívající šimpanzi.
Bylo jich asi pět. Velké nebezpečí nehrozilo, ale přesto jsme se přikrčili k převrácenému autu a sledovali jak opičí teenejdři ničí jeden dům za druhým.
Když se začali přibližovat ucítila jsem jak mi něco pevně sevřelo ruku.
Pomyslela jsem si že je to jen Tinna, ale když se opice vzdálili a já mohla odvrátit zrak uviděla jsem někoho mnohem hezčího než Tinnu.
Bill se mě pevně držel jako klíště a ne a ne pustit se.
,,Au! Tome drtíš mi ruku!" ozvala se Tinna a jeho i Billův stisk se uvolnil.
,,V klidu kluci" ozval se Draco ,,Když jdeme sní nic se nám nestane." vstal a poplácal mě po zádech. Usmála jsem se na projev vděku.
Když jsem se vyhoupla ze dřepu opice již dávno nebyli v dohledu.
Zbytek cesty byl klidný až na dvojčata, která při každém zašramocení kníkala ,,Co toje?".
Jde vidět že je z tábora nepouštěli ani na krok.
,,Tak konečně jsme u naší krásky" smál se Draco a sundával krycí plachtu z letadla.
,,Počkat! To poletíme v tomhle šrotu?" vykulil oči Tom při pohledu na letadlo.
,,Ale copak bráško snad se nebojíš!" utahoval si z něho Bill a s lehce rozklepanou chůzí nastoupil. Za ním se vydal Tom i když z toho nebyl moc nadšený, po něm vešla Tinna a nakonec jsem vešla i já.
,,Držte si klobouky startujeme." ozval se Draco z pilotní kabiny.

Na začátku letu jsme se rozhodli, že si trochu zdřímnem.
Ale já toho už moc nenaspím a tak jsem se vzbudila již po patnácti minutách. Chvilku jsem jen tak bloumala očima po okolí a pak můj zrak spočinul na spícím Billovi. ,,Je tak krásnej když spí" pomyslela jsem si.
Z ničeho nic sebou trhnul a já se lekla.
,,Radši půjdu pokecat s Dracem" řekla jsem si v duchu a po chvilce i tak učinila.
,,Ahoj tak co vyspalá?" otočil se Draco s úsměvem.
,,Víš jak to je. Tak co se furt ptáš!" odsekla jsem a sedla na své oblíbené místo kopilota.
,,No jo. Ty a tvoje noční můry. Ale myslím, že teď to má jinej důvod." šibalsky se usmál.
,,Jo ty myslíš ten tmavovlasej,vysokej,hnědookej no prostě božskej důvod, kterej spí vzadu s ostatníma?" zasnila jsem se.
,,No sice vim, kterýho myslíš, ale ani jeden z nich se mi nezdál tmavovlasej" zazubil se Draco.
,,No jo tak mají oba trošku odrosty, ale já si je pamatuju tmavovlasý!" hodila jsem na něj uražený pohled.
,,Trochu odrosty? To je nejmíň dvacet centimetrů!" vykulil na mě oči Draco. A hned na to jsme se se oba začali smát z plných plic.
Náš smích přerušilo až zavrzání dveří.
,,Co je tady k smíchu?" mnula si rozespale oči Tinna.
Oba jsme na ni koukali jako kdyby jsme žádný smích nikdy neslyšeli.
Ale dlouho jsme to nevydrželi a opět jsme se rozesmáli tentokrát i s Tinnou.
Když jsme se uklidnili Tinna dovřela dveře a přešli jsme na vážnější téma.
Na téma které jsme tak dlouho odkládali.
,,Co když to nevyjde. Co když se nám nepodaří získat tu protilátku?" Draco seprosebně podíval na Tinnu.
Ta jen pokrčila rameny a zadívala se do země. ,,Tak najdeme jiný způsob jak se z toho dotat. Najdem jinou alternativu protilátky." odpověděla s nejistotou v hlase. Na chvilku jsme se odmlčeli, ale jen do doby než se dveře lehce otevřeli a vykoukli z nich hlavy dvojčat.
,,Brý ráno. Se divím, že jsme ještě s tím křápem nespadli." ozval se jako první Tom.
,,Nesýčkuj!" ozval se od knyplu Draco.
,,Fak vtipný Tomíčku!" podíval se na něj pohrdavě Bill.
,,Drž hubu ty bloňďáčku já aspoň neposlouchal za dveřma." začal se rozčilovat Tom. Billovy došli argumenty a tak bráškovy vrazil pohlavek a co jiného nenapadlo Toma než že se začne se svým bráškou prát.
Sice jsme se je s Tinnou snažili ulidnit a odtrhnout, ale když už se jednou začnou dvojčata prát tak je jen tak něco nezastaví.
Nakonec se nám je podařilo odtrhnout, ale bohužel tak nešťastně, že Bill vrazil do Draca, který se uhodil do hlavy a zratil vědomí a letadlo začalo nekontrolovatelně klesat.
Nemohli jsme nic dělat, protože řídící knypl se zasekl a nešlo sním pohnout.
Draco se probral asi dvě minuty předtím než se čumák letadla rotříštil o přibližujísi se zem.
Draco se snažil letadlo vyrovnat, ale knypl se ani nepohnul.
Nedalo se nic dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama