Deník přeživších 3

31. prosince 2011 v 11:11 | Devill |  Deník

3.kapitola
PROCITNUTÍ

DEVILL:
Pomalu a s nechutí jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se a viděla jen trosky kokpitu, ve kterém jsme před pádem byli všichni, ale
nyní jsem tu byla jen já a doutnající kusy letadla.
Pokusila jsem se zvednout a nohou mi projela ostrá bolest. Ohlédla jsem se a uviděla že mi na noze leží sutiny bývalého kokpitu.
Podle bolesti jsem usoudila, že pravou nohu mám zlomenou.
Tak jsem se tedy znovu rozhlédla po okolí doufající, že někoho uvidím.
A také, že ano před troskami kokpitu se ze země zvedala něčí postava.

TINNA:
Otevřela jsem oči.
Byla jsem dezorientovaná a v levé ruce jsem cítila bolest, která mi prozrazovala že ji mám zlomenou.
Posadila jsem se. Hlava se mi motala a díky rozostřenému vidění jsem nerozpoznávala vzdálenější okolí.
Pomalu jsem se pokusila vstát, ale povedlo se mi to až napodruhé.
Zavrávorala jsem, ale na konec jsem chytla balanc.
Rozhlédla jsem se, ale ve mě dohledném okolí jsem nikoho nespatřila. Rozhodla jsem se tedy vydat na levý bok letadla.
Po pár krocích se předemnou objevila postava muže. Podívala jsem se mu do obličeje a uviděla zmatený obličej jednoho z dvojčat.

TOM:
Probudil jsem se kvůli ostré bolesti v levé ruce, rozhlédl se a uvědomil si že ji mám zaklíňenou pod železnou trubkou.
Nadzvihl jsem ji a ruka se odměnila jen větší bolestí.
,,Ta bude zlomená" pomyslel jsem si a pomalu jsem vstal.
Bloumal jsem očima po trupu letadla, ale nikde nikdo.
Devill, Draco a Tinna mě ani moc nezajmali, ale bráška je pro mě velice důležitý a když jsem ho nikde neviděl a ani neodpovídal na volání vhrklo mi to slzy do očí.
Vyšel jsem na levé straně toho čemu se dřív říkalo letadlo a zamířil jsem k čumáku,který byl roztříštěn o zem.
Doufal jsem že tam najdu Billa a že mu nic nebude.
K mému sklamání jsem potkal jen Tinnu.
,,Tome je tam ještě někdo?" koukala na díru kterou jsem před chvilkou vyklouzl ven.
,,NE" odpověděl jsem.
,,Je ti něco?" byla její další otázka.
,,To počká!Jdem najít ostatní!"odsekl jsem.
Obešli jsme letadlo na pravou stranu.
K mé smůle tam byl jen Draco.
Bylo mi do breku z toho, že jsem Billa ještě nenašel, ale pořád jsem věřil, že mu nic není.

DRACO:
Probral jsem se mimo letadlo, ale stále pevně připoután ke své sedačce.
Rozhlédl jsem se okolo a nikoho jiného neviděl.
Odpoutal jsem se a i když se mi motala a třeštila hlava tak jsem motavě vstal.
Rána na čele, kterou jsem utrpěl ještě před pádem mi krvácela a pulzovala . Myslel že se mi rozkočí hlava.
Do ticha ze z ničeho nic začali ozývat kroky a předemnou se objevili dvě postavy.
Přimhouřil jsem oči abych zaostřil a rozpoznal jsem, že se ke mě blíží Tinna a jedno z dvojčat.
Jediné co jsem nevěděl jestli je to Bill nebo Tom.
Tinna přidala do kroku a okamžitě se vrhla na moji ránu na čele.
,,Nevidíš dvojitě?" zněla první slova co jsem od ní slyšel.
,,Ne je to dobrý. Co ostatní?" podíval jsem se jí do očí.
,,Ještě jsme je nenašli." odpověděla a šlo vidět že má strach jak o Billa, ale hlavně o Devill.
Jsou kamarádky už od základní školy a tudíž jsou si blízké skoro jako sestry.

BILL:
Trhnutím jsem se probudil na podlaze před dveřmi kokpitu.
Rozhlédl jsem se po zbytcích letadla, ale po nikom ani stopa.
Vyhrkli mi slzy, ale důvodem nebyla bolest, ale byl to kvuli tomu, že jsem nevěděl kde a co je s Tomem.
Postavil jsem se vratce na nohy, ale hned na to jsem byl zas na kolenou.
Cítil jsem ostrou bolest v boku a když jsem se na něj podíval uviděl jsem rozthané tričko a krvácející ránu šikmo přes celé mé tetování.
Tentokrát jsem vstal, sice se syknutím ,ale pevně.
Šel jsem směrem k bývalému kokpitu. Vešel jsem rozbitými dveřmi a venku se zvedala ze země Tinna, ale než jsem na ni stačil zavolat zašla z mého pohledu na pravou stranu letadla.
Rozhlédl jsem se po kokpitu, no spíše po tom co zněj zbylo a uviděl ležet někoho pod sutinamy.
Sklonil jsem se, abych viděl kdo to je.
Ze země se ozval povědomý hlas. Nepatřil Tomovi, ale bylo taky milé ho slyšet.
,,Ahoj Bille, doufám, že jsi vpořádku." ozvala se Devill s bolestí, ale hlavně starostí v hlase.
,,To bude v poho. Počkej pomůžu ti odsud se dostat." usmál jsem se a začal pomalu sundávat sutiny z hromady pod kterou ležela.
Většinu kusů jsem odhazoval jen jednou rukou a díky tomu to trvalo o dost dýl než jsem chtěl.
Konečně jsem narazil na poslední kus, který měla Devill přes pravou nohu.
Byl velmi těžký a tak jsem se zaťatými zuby musel použít obě ruce a všechnu moji zbylou sílu.
Snažil jsem se to zvednout co nejrychleji, protože v pravo od nás začal kus trosek doutnat a za chvilku se objevil malý plamínek, který pohlcoval vše co mu přišlo do cesty a tak netrvalo dlouho a z malého plamínku byl regulérní oheň.
Devill se zapřením, námahou a vratkostí postavila.
Pokoušela se na pravou nohu nedošlapovat, ale pokaždé, když se pokusila o odchod nešlo to.
Nemohla jen tak odskákat na zemi bylo moc překážek a jistě by někde zakopla a zlomila si i tu druhou nohu.
Sehnul jsem se a ze země zvednul kus dveří, který šel prozatím použít jako berle. Devill si ho ochotně vzala a za mé pomoci začala postupovat vpřed, protože se oheň začal rozšiřovat a být tam déle tak by nás už nepustil ven.
Když jsme vycházeli ven tak nám plameny olizovali tváře.

DEVILL:
Já i Bill jsme jen tak tak unikli spárům ohně, který pohlcoval zbytky kokpitu.

Leželi jsme vedle sebe a těžce oddychovali po útěku z hořícího letdla.
,,Pane bože! Tak tady jste! Měli jsme o vás strach." přiběhla k nám Tinna a za ní v závěsu i Tom, který se hned začal věnovat svému bráškovi.
,,Seš v pohodě?" zaznělo z úst dvojčat na vteřinu současně.
Začala jsem se smát. Prostě to nešlo udržet.
,,Co je tu k smíchu?" optala se zmateně ale opět současně dvojčata.
,,Nic jenže tohle na vás dvou nejvíc zbožňuju." otočila jsem se na ně a pokusila se o přívětivý úsměv i když bolest mi vtom ost bránila .
A dvojčata mi úsměv vřele opětovala.
Byla jsem za to ráda a zvláště u Billa, který mi před chvilinkou zachránil holý život.

Tinna si mezitím vzala lékařský kufřík z hořícího letadla.
Konečně se dala do toho co umí ze všeho nejlépe .
Jako prvního si vyhlídla Draca a na jeho ránu na čele mu přiložila chladivý obklad s tím že se na něj ještě podívá.
Pak přešla k Billovy.
,,Devill. Budeš mi asistovat." prohlásila když se podívala na Toma, kterému se dělalo špatně jen při pohledu na Billův poraněný bok.
Přikývla jsem a se zatnutými zuby se přisunula.
,,Je to dost hluboký. Budu to muset zašít!" Tinna se naklonila aby Billovy viděla do tváře.
Ten jen zděšeně přikývl a Tom ho pohotově chytil za ruku.
Tinna ránu očistila vodou, aby viděla kam až se táhne.
,,Nezapomeň mu to sešít tak abys mu spravila nápis."začala jsem se k odlehčení atmosféry smát.
Ale od Tinny jsem schytala jen pohlavek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbín se vám deník pčeřivších??

Ano
trochu
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama